Květa Fialová

Acting

Photoplayd Industry Rating

Not enough rated films yet to compute a weighted score.

Roles are weighted by involvement: director 1.0, screenwriter 0.7, lead 0.8, supporting 0.4, crew 0.1.

Květa Fialová se narodila na Slovensku, v obci Vel'ké Dravce v okrese Lučenec. Její maminka byla výtvarnice, vedle malby se věnovala i sochaření. Na Slovensku žila rodina do roku 1938, kdy je slovenští nacionalisté přinutili odejít do Čech. Z konce 2. světové války si dospívající Květa odnesla nanejvýš traumatizující zážitek, když ji spolu s matkou brutálně znásilnili sovětští vojáci. Tato zkušenost byla počátkem jejího komplikovaného a rozporuplného vztahu k mužům. Po válce se matka vrátila na Slovensko a Květa Fialová zůstala sama. Přitahovalo ji divadlo a v roce 1946 začala hrát v Českém Těšíně. Téhož roku byla přijata na brněnskou konzervatoř. Pokračovala studiem na JAMU, které úspěšně zakončila v roce 1950. Ještě během studia se objevila v malé roli zapomenutého budovatelského snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST. V 50. letech postupně prošla divadelními angažmá v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a jednu sezónu hrála dokonce ve vzdáleném Martině na Slovensku. Přestože se pohybovala na oblasti, byla obsazena v několika nevýrazných filmech oné doby. Do Prahy mladou herečku pozval v roce 1958 Jan Werich. Divadlu ABC zůstala v následujících desetiletích věrná i po jeho připojení k Městským divadlům pražským až do roku 1991 a i později zde pohostinsky vystupovala. Příchod do Prahy znamenal větší nabídku filmových rolí. V 60. letech ztvárnila řadu výrazných filmových postav. Objevila se např. ve válečných dramatech SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN nebo OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Česká kinematografie ale především v Květě Fialové objevila ideální představitelku krásných osudových žen a v 60. letech se tak herečka stala pro mužské publikum sexy symbolem. Její životní rolí se stala postava barové zpěvačky v parodii na divoký západ LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA. Protože neuměla zpívat, pěvecký part za ni nazpívala zpěvačka Yvetta Simonová. Ta ji ostatně zastoupila po pěvecké stránce i v muzikálu ZVONOKOSY o několik desítek let později. Typově podobné role femme fatale si zopakovala i v parodiích na brakové detektivky (FANTOM MORRISVILLU) a špionážní thrillery bondovského střihu (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY) a v detektivkách (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA). Slušný prostor jí od konce 60. let poskytla i televize. Objevila se např. v inscenaci VAJÍČKO, seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO nebo v představení CHARLIEHO TETA. Její filmová, televizní i divadelní kariéra plynula bez větších propadů a s přibývajícím věkem bez problémů měnila svůj herecký typ z osudových žen na zralé elegantní dámy a babičky, které hrála s nezaměnitelným šarmem a nadhledem. Taková byla její hraběnka v parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA nebo babička v rodinné komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT. Své role uměla ztvárnit s typickou sebeironií a lehkou nadsázkou. Má široký herecký rejstřík, objevila se prakticky ve všech žánrech, největší podíl ale tvořily komedie, které také měly největší ohlas. V pozdějším věku našla svou parketu v postavách záhadných a komicky výstředních starých dam a řadu si jich zahrála zejména v televizních inscenacích, jako např. TŘI ALBERTI A SLEČNA MATYLDA, ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ nebo TŘI DÁMY S PISTOLÍ. I v důchodovém věku, kdy většina hereček postupně mizí z obrazovek a filmového plátna, zůstala často obsazovanou a populární herečkou. Z jejích četných, většinou komediálních divadelních rolí stojí za zmínku např. Marta Brewsterová ve hře Jezinky bezinky nebo hlavní ženská role v černé komedii Harold a Maud. Pokud jde o osobní život, poprvé se provdala už v 21 letech, ale vzhledem k jejímu svéráznému vztahu k mužům manželství trvalo velmi krátce. Mladou herečku manželský život vyděsil natolik, že od manžela utekla a nějaký čas dokonce přespávala v opuštěné márnici kolínského hřbitova. Svého druhého muže, režiséra Pavla Hášu, poznala v roce 1957 a o dva roky později se vzali. Manželství nejenže vydrželo, ale lze ho považovat za šťastné - především díky tomu, že oba partneři k sobě byli nanejvýš tolerantní a dopřávali si vzájemně velkou míru svobody. V roce 1962 se jim narodila dcera a dnes je již Květa Fialová babičkou. Herečka se vždy zajímala o východní nauky, zejména budhismus, o okultismus a čarodějnictví. Vlastní sbírku předmětů vztahujících se k tomuto okruhu zájmů.

Known for

Čardášová princezna

Něžné hry

Květa Fialová

Known for

Credits